Český rozhlas: Den s kandidátem
Za dezinformace se u nás označují názory, které odporují vládní propagandě, říká Bašta.
Jaroslav Bašta je ve svých 74 letech nejstarší ze všech kandidátů, kteří se budou v lednu ucházet o funkci prezidenta republiky. Byl politický vězeň, dělník a po listopadu 1989 také ministr i diplomat. Dvacet podpisů, které potřeboval ke kandidatuře, mu zajistili všichni poslanci hnutí SPD a poslední chybějící si přidal on sám. Na otázky týkající se jeho kandidatury odpovídal pro Radiožurnál.
Když jste působil jako český velvyslanec v Moskvě, pokoušel jste se zprostředkovat návštěvu Vladimira Putina v Česku?
Návštěvu Putina v Česku ne, tenkrát jsem ale zařizoval návštěvu premiéra Miloše Zemana v Moskvě v roce 2002. Bylo to těsně před tím, než Zeman skončil ve funkci.
Kdybyste měl, pokud možno nediplomaticky, říct, co vám blesklo hlavou, když jste se v únoru letošního roku dozvěděl, že ruská armáda podnikla agresi vůči Ukrajině?
Vzpomněl jsem si na rok 1968 a na nápisy, které volaly: „Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil“ Do poslední chvíle jsem doufal, že k tomuto kroku nedojde. Bylo to ale dáno tím, že jsem měl málo informací.
Nevěděl jsem, že když Vladimir Putin začal během covidové izolace psát historickou práci, ve které dokazoval, že Ukrajina byl omyl Vladimíra Lenina a že Ukrajinci jsou Malorusové, nikoliv samostatný národ, dostal tento výtisk každý příslušník ozbrojených sil. To nám nikdo neřekl, protože kdyby to oznámili, všichni by věděli, že začne válka.
Řekl jste slovo válka. Vaším mottem v prezidentské kampani je „Ne válce“. Kterou válku máte na mysli?
V tomto případě mám opravdu na mysli válku, která teď probíhá na Ukrajině. Před 14 dny jsme zažili situaci, kdy stačilo málo a konflikt mohl přerůst ve velkou evropskou válku, která by měla opravdu velmi neblahé důsledky. Mimo jiné také proto, že na to nejsme připraveni.
Nejsme na to připraveni technicky, takticky, z hlediska ochrany a podobně.
Není na to připravená ani naše armáda. Koneckonců náčelník generálního štábu to nedávno řekl velmi natvrdo a vysvětloval, co všechno se má do té doby dít.
‚Špatný mír je lepší než válka‘
Říkáte „Ne válce“, podporujete tedy vyzbrojování Ukrajiny a snahy států, zejména Severoatlantické aliance v čele s USA, vyzbrojovat i nadále ukrajinskou armádu a pomáhat jí v boji s nepřítelem?
V tomto případě ne, protože by měli nastoupit diplomaté a mělo by se začít jednat o míru. Jedno z těch hesel, které používám, zní: „Špatný mír je lepší než válka.“
Špatný mír, to znamená v něčem ustoupit, třeba územním nárokům Ruska?
Špatný mír byl třeba ten v Koreji, který vlastně ve své konečné fázi ani mírem nebyl. Je to příměří, které ale trvá 70 let a bylo uzavřeno za situace, kdy hrozilo to, že válka přeroste v jaderný konflikt. A nyní jsme v podobné situaci.
Když někdo napadne svobodný demokratický stát, který nikoho vojensky neohrožuje, daný stát má nejspíš nárok se bránit.
To je naprosto v pořádku. Je jenom třeba dodat, že tam osm let předtím probíhala občanská válka.
Jak by hypoteticky skončila druhá světová válka, kdyby se všichni drželi principu nepomáhat zbraněmi napadeným?
Nepřirovnával bych to ke druhé světové válce, ale spíš ke španělské občanské válce. Tam byl mimo jiné problém, že nacistické Německo a fašistická Itálie pomáhali Francovi, zatímco demokratické státy nepomáhali republikánskému Španělsku. Teď je to konflikt, který je de facto zástupnou válkou Západu proti Ruské federaci ukrajinskýma rukama, což trochu připomíná právě to Španělsko.
Zástupnou válkou Západu, kterou ale vyvolal agrese Ruska?
Ano. I když na druhou stranu, vydával jsem teď knihu svých komentářů a jeden z nich, který je z roku 2015, hovoří o tom, jak to bude pokračovat. Tenkrát to opravdu byla jenom občanská válka a Rusko do toho nevstupovalo. Mimo jiné jsem tam předvídal, že jednou dojde k oficiálnímu zapojení Ruska do konfliktu.
Před chvílí jste použil další sousloví, a to občanská válka. Říkáte, že Česko je na hraně občanské války. Rozumím tomu dobře?
Co pamatuji, bylo Česko na hraně občanské války naposledy v srpnu 1969.
Když rok po okupaci československé ozbrojené složky stály proti československým občanům.
Zažil jsem to, když barikády jely rozbíjet tanky, které přijely do Prahy. Byly to československé tanky a byly tam Lidové milice. Dnes jsme ale v situaci, kdy je společnost rozdělená a na náměstích probíhaly demonstrace. Je úplně jedno, jestli ten počet stoupá nebo klesá, atmosféra je v tomto vyhrocená.
Nejhorší na tom je, že podle statistiky jsme na tom nejhůř ze všech okolních zemí z ekonomického hlediska, z hlediska cen energií, potravin a dalšího. Potenciál k tomu, aby sociální problémy živily ty politické, je příliš velký. Je třeba, aby se všichni zarazili a uvědomili si, že to může poměrně rychle skončit něčím, co nikdo nechce.
Uklidňovat a vysvětlovat
Jakou roli byste v tom mohl sehrát jako prezident republiky?
Uklidňovat a snažit se vysvětlovat oběma stranám, že násilí není řešení. Naopak je zapotřebí jednat a snažit se stejně jako v každém konfliktu.
Na druhou stranu nejsme zatím svědky žádných násilných excesů na demonstracích. Je to součást demokratického života a svobodné výměny názorů, která se může odehrávat různými způsoby na sociálních sítích, v médiích, ale i na náměstí.
Ano, i na náměstích. Je jenom dobře, že to probíhá takto. Mám zkušenost z Ukrajiny. Oranžová revoluce v roce 2004 vypadala podobně jako Sametová revoluce. Nedošlo k žádnému násilí.
Ukrajina se oproti všem postsovětským státům vyznačovala tím, že se tak maximálně zfackovali v parlamentu. Nikdy se tam nestřílelo. Nebylo to něco výjimečného. Stačilo pár let k tomu, aby vypukla nesmírně krvavá občanská válka. Když se budeme bavit o té fázi občanské války, tak tam bylo na obou stranách 14 tisíc mrtvých.
Jak by mohl tu smiřovací roli sehrát prezident, který je nominován jenom jednou politickou stranou? Máte 20 poslanců SPD a 20 poslanců včetně vás, kdo podepsali vaši nominaci. Jak byste to chtěl udělat, abyste byl prezidentem všech?
To je poměrně jednoduchá otázka. V prvním kole se snažím oslovovat jednak všechny voliče a sympatizanty SPD a pak lidi, kteří jsou v opozici proti této vládě. Je otázka, kolik jich je, protože statistiky se v tomto liší. Může jich být 50 nebo 60 procent a možná i víc. V takovém případě je při postupu do druhého kola naprosto jasné, že bych byl prezidentem všech.
Teď tomu nerozumím. Oslovoval byte část veřejnosti, která není nakloněna nynější vládě?
Ano, vládě, ale v druhém kole by program měl být takový, aby z toho bylo jasné, že jsem člověk, který není konfliktní, ale konsensuální.
Prezident všech?
První kolo by znamenalo, a teď to nemyslím nějak hanlivě, obrácení Jaroslava Bašty?
Obrácení? Nevím, co tím myslíte.
Před prvním kolem byste sbíral hlasy nespokojených, protivládních voličů a před druhým kolem…
V druhém kole bych se opřel o tyto hlasy a dával bych najevo, že budu prezidentem, který společnost se bude snažit spojovat, nikoliv rozdělovat.
Před druhým kolem byste chtěl oslovit i druhý tábor, který je proti tomu prvnímu?
Ano a vysvětlit jim, že pokud půjdou proti sobě, tak se z krize nevyhrabeme.
Jestliže míříte na voliče, kteří jsou v opozici proti nynější vládě, tak jsou to třeba i voliči hnutí ANO, které také postavilo svého kandidáta Andreje Babiše?
Otázkou bude, kdo je přesvědčí. V tom případě bych se opíral o to, co se málo říká. Z těch devíti kandidátů jsem podle definice vlastenecký kandidát.
Z čeho to usuzujete?
Z programu našeho politického hnutí a z toho, o čem se mluví na sociálních sítích.
Takže program SPD měl být programem pro celou Českou republiku?
Nejenom program SPD, ale i to, že Česká republika je na prvním místě.
To vám asi řekne kterýkoliv váš oponent v kandidátském pelotonu.
Neřekne, protože většina…
Pavel Fischer to říká.
Pavel Fischer zároveň vysvětluje, že má číslo na kdekoho v Evropské unii anebo ve Spojených státech, čímž devalvuje Českou republiku na prvním místě.
Mít na někoho telefon neznamená, že ten člověk nemůže mít rád Českou republiku. Andrej Babiš má také telefon na leckoho.
On také vysvětluje to, že by cokoliv bylo, že ano. Povídání o tom, komu by zavolal, považuji za to, že má pocit, že do toho má vstupovat někdo zvenku. To si nemyslím.
Nikomu byste nevolal?
Volal bych až po zvolení, ale ne někomu, kdo by tady měl něco pro nás zařizovat.
Nezávislost na hnutí
Jakým způsobem, pokud vůbec, byste se v případě zvolení prezidentem emancipoval vůči straně nebo hnutí, které vás navrhuje?
Prezidentská funkce nepřipouští to, aby se tam prosazovaly stranické zájmy. Vyplývá to docela jednoznačně z Ústavy.
Ví předseda hnutí Tomio Okamura, že by tam potom neměl svého člověka?
Nemyslím si, že by měl pocit, že by tam měl být člověk, který bude chodit s odznakem SPD na klopě. Prezident je nadstranický.
Ale byl by to ve vaší osobě prezident, který by mluvil o tom, že by bylo dobré vystoupit z NATO nebo Evropské unie?
Pokud jde o NATO, tak bych vždy trval na tom, abychom se řídil jediným závazným článkem Severoatlantické smlouvy, což je článek jedna. Nikoliv, jak sdělují média, článek pět.
Je tam mimo jiné článek čtyři.
To je o konzultacích, ale závazný, první a naprosto jasný je článek jedna, který hovoří o tom, že se všechny problémy mají řešit mírovou cestou, že je třeba vyhnout se násilí a dokonce i hrozbě násilí a dodržovat Chartu OSN.
To je Severoatlantická smlouva. Abychom se vrátili k tomu, co se týká Ukrajiny, v podobném duchu se hovoří o takzvaných budapešťských dohodách. Ty se podle toho, co vidíme, také příliš nedodržují.
Tam bude spor, když se bude mimo jiné hovořit o tom, že budapešťské dohody předpokládaly vněblokový statut Ukrajiny. To v nich je.
Ale signatáři se zavázali mimo jiné respektovat ukrajinskou nezávislost, suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic, zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, zdržet se použití ekonomického nátlaku na Ukrajinu a podobně.
Ano. Ruská federace to porušila. To nepopírám.
Dezinformace a vládní propaganda
Je podle vás Rusko svobodná země?
Záleží na tom, s kterou jinou zemí ji budete srovnávat. Ale míra svobody, která tam je, je o něco vyšší, než se tady traduje.
Když se podíváme ještě na některé vaše výroky, které souvisejí i s vaší kandidaturou, tak říkáte, že by bylo dobré přímo voleného prezidenta posílit širšími pravomocemi.
Ano.
Jakými například?
Na základě posledních zkušenosti ze Sněmovny mě napadá ta první, a to je zvýšit to kvorum, které je nutné na přehlasování veta prezidenta. Nemělo by to být 101, ale 121 hlasů.
Takže necelá ústavní většina. Kromě jiného říkáte, že u nás nastupuje cenzura a omezuje se svoboda slova, myšlení a vyjadřování. Na čem byste to chtěl doložit?
Například na 20 zablokovaných webech a na tom, že se hovoří o boji proti dezinformaci, aniž by existovala jakákoliv právní definice dezinformace. Za dezinformaci se označuje každý názor, který neodpovídá vládní propagandě.
Neodpovídá vládní propagandě, nebo je to každý názor, který není postavený na pravdivém základě?
Když někdo hovoří o tom, že něco je dezinformací, tak si většinou nedává práci s tím, aby dokázal, že to není propaganda. Když si vzpomenete na záležitosti, které se týkaly covidu – když někdo na konci roku 2020 řekl, že neočkováni budou diskriminováni a bude jim zakázán přístup, tak to byla dezinformace a ti lidé byli málem odsouzeni. Pak se ukázalo, že je to pravda. Občas říkám, že dezinformace je pravda, kterou někdo řekl dřív než včas.
Nemusí to nutně znamenat, že jde o dezinformaci, která se vztahuje k vládnoucímu kabinetu. Když vám někdo řekne, že země je placatá, tak vám to řekne, ať už je u vlády kdokoliv.
Problém je v tom, že za dezinformace se označují informace nebo výroky, které odporují tomu, co říká vláda. Když se podíváte na poslední incident v Polsku, tak vysvětlování bylo takové, že o tom Jarek Nohavica musel napsat báječný popěvek.
Líbí se vám ten popěvek?
Má něco do sebe.
Zdroj: Český rozhlas