Nejistá budoucnost Evropské unie
Zásadní změny někdy přícházejí téměř nepozorovaně. Zejména když je hned druhý den přehluší řinčení a dunění mediálních klaunů, jak jsme to mohli vidět v závěru tohoto pracovního týdne.
Ve čtvrtek v Praze proběhlo setkání Evropského politického společenství (EPC zní jeho zkratka v angličtině), na něž přijelo 44 hlav evropských (či aspoň geograficky částečně evropských) států, aby spolu „nezávazně“ diskutovali o všem, co Evropu trápí. Chyběla Ruská federace a Bělorusko, které jsou dočasně poslány za dveře.
S tímto zajímavým nápadem přišel francouzský prezident Emmanuel Macron, který tak prokázal, že je jedním z nejinteligentnějších evropských politiků. Jeho plán totiž znamená vážně míněnou snahu o zachování Evropské unie v nové, minimalistické podobě. Jsem si vědom toho, že s mou interpretací událostí nemusí každý souhlasit. Nicméně v diskuzích o budoucnosti EU vykrystalizovaly dva základní scénáře. Prvním, ke kterému směřuje současné obsazení Evropské komise znamená prohlubování integrace (Více EU!), druhým je pak její další rozšiřování.
Nejen francouzskému prezidentovi bylo jasné, že prohlubování integrace (tedy budování nadstátu) je cestou k velmi rychlému (a katastrofickému) rozpadu Unie. Především kvůli prosazování zelené politiky, která vede k likvidaci unijního průmyslu a zemědělství. Naopak přeformátování společenství na staronový formát (po prohře se znovu vrátit k východisku), v němž hlavní roli znovu budou hrát národní státy, může zachovat alespoň formálně to pozitivní, co EU za dobu své existence přinesla. Ochota, se kterou státníci přiletěli do Prahy i naplánování dalších pěti „nezávazných diskuzních setkání“ svědčí o tom, že snahu Emmanuela Macrona pochopili a přijali za svojí.
Klíčovým prvkem pro úspěch této naděje na znovuvytvoření Evropy národních států bude postupná eliminace parazitických bruselských struktur. Více než šedesát tisích úředníků dlouhodobě korumpovaných svými platy a požitky bude klást odpor, za nějž by se nemusela stydět stejně početná armáda. Nejúčinnější asi bude jejich vyhladovění zastavením plateb.
Za mimořádně pikantní považuji skutečnost, že úvodní krok plánu na likvidaci současné podoby Evropské unie se odehrál v Praze. Hostitelem byla česká vláda, která je ze všech ta nejbruselštější a svou snahou o odprůmyslnění ČR i ta nejzelenější. Vysvětluji si to tak, že zase jednou zaúřadoval duch českých dějin. V průběhu dvacátého století se naše vlast podílela na pádu tří velkých říší. Nejprve Rakouska – Uherska, pak nacistické Třetí říše a nakonec i Sovětského svazu. EU možná bude v tomto ohledu náš čtvrtý zářez na pažbě.