Jeden povolený názor

Disident minulého režimu, signatář Charty 77 a bývalý velvyslanec Jaroslav Bašta současné snahy státu o monitoring radikalizace státních zaměstnanců už prý zažil – od StB. Dočkáme se prý provokatérů, kteří vymění hospody za sociální sítě.

Nižší účast na demonstracích proti vládě – oproti té první na Václavském náměstí přikládá Bašta spíše načasování než nezájmu veřejnosti. „Načasování demonstrací bylo nešťastné, protože první velká demonstrace byla 3. září – hned po prázdninách, kdy lidé už byli kvůli zdražování, inflaci a energiím naštvaní. Přišla spousta lidí, ale bylo to tři neděle před volbami. Vypovídali se, vyslechli si řečníky, zaprotestovali si a vláda měla tři neděle klidu na práci až do voleb,“ vysvětlil s tím, že volby dopadly vůči vládě relativně dobře a teprve potom následovala další demonstrace s o něco nižší účastí.

Protestovat se má u voleb hlasováním, nebo chvíli před volbami, aby to probudilo i ty, koho složenky ještě nezvedly ze židle. Podotkl však, že pokud bude vše pokračovat jako doposud – 18procentní inflace, neschopnost vlády, která má zajistit energie a další problémy, nálada se už nebude kanonizovat podobnými relativně neškodnými demonstracemi, ale může dojít k ještě tvrdším protestům – podobným Žlutým vestám ve Francii.

Reakce premiéra Petra Fialy (ODS) a mainstreamových médií směrem k organizátorům i účastníkům demonstrací Jaroslava Baštu nepřekvapily: „Uvažují jenom v určitých kategoriích a pro ně je svět velmi jednoduchý. Všechno, co dělají oni, je báječné, jen jim to kazí dva lidi: Babiš a Putin. Ti, kdo chodí demonstrovat, skočili na lep jednomu nebo druhému, případně oběma najednou. Nemá cenu se tím, co vláda říká, zabývat, protože oni nejsou schopni chápat realitu. Poznají to, až jim budou vytloukat okna vládního úřadu,“ shrnul.

Nálepkování a ostrakizace nositelů odlišných názorů se podle něj ukazuje stále více. „Dnes už máme jen jeden povolený názor a všichni ostatní, kdo říkají něco jiného a neopakují ta moudra, která jim svými signály posílá třeba premiér, jsou agenty zlého Putina nebo Babiše,“ poznamenal. S tím souvisí i dokument ministerstva vnitra, který získaly Seznam Zprávy, o radikalizaci státních zaměstnanců, jejichž postoje je třeba monitorovat.

„To není nic nového, to měla už Státní bezpečnost dokonale propracované, když soudruhům posílala na ústřední výbor každý týden zprávy o náladách. Takže se dočkáme, že nějací agenti – nevím, zda z BIS nebo z vnitra – budou chodit do hospod, provokovat debaty a budou rozesílat různé provokativní emaily státním zaměstnancům. A pak budou hlásit, že probíhá radikalizace a je třeba přijmout opatření. Tohle už tu bylo, jdou po cestě, na kterou komunisté potřebovali 41 let, ale oni to zvládnou do roka a do dne,“ tvrdí disident minulého režimu.

Redakci připomněl paralelu z doby „za císaře pána“ popsanou ve slavném Švejkovi, kdy byli provokatéři mezi veřejností běžní. „Tehdy pokládali otázky jednoduché a primitivní, teď budou spíše provokovat na sociálních sítích než na živo. Kdyby to totiž dnes dělali na živo, mohli by dostat přes ústa,“ řekl Bašta.

Současné snahy státu, probíhají v rámci takzvaného boje proti dezinformacím, opomíjí, jak rozpoznat, co je dezinformace a co odlišný názor oponenta. „Pro vládu je to totéž, protože my máme jen jeden povolený názor a zdůvodní to tím, že jsme ve válce. Takže já nevím, který z ministrů naší vlády, nebo jestli se vláda jako celek ujme role Emanuela Moravce a bude vysvětlovat, co si máme myslet a jak se máme bránit barbarům z východu. Když poslouchám projevy nebo si čtu na internetu reakce politiků, vzpomínám na protektorát, tehdejší vyjadřování, které existovalo ve vztahu k Západu i Východu. Jenom není tak úplně jasné, za jakou říši naši Emanuelové Moravcové budou bojovat,“ zdůraznil.

Častým argumentem vládních politiků v tažení proti dezinformacím bývá, že odlišný názor je v pořádku, ale nesmí se jednat o lež. „To je docela zajímavé. Já bych si to přeložil tak, že odlišný názor je v pořádku, když o něm ten člověk nemluví, jen si ho myslí,“ uvedl poslanec SPD. Vyjádřil se i ke složitosti rozlišování informací a dezinformací. Jako příklad může posloužit koronavirus. Dohady a zmínky o tom, že vzniknou covidové pasy nebo budou potřeba další a další dávky očkování, byly označovány za konspirační teorie a dezinformace. Časem se však staly realitou. „Jedna z informací a dezinformací je to, že jsou informace, které přišly dříve, než se to vládě hodí. Karel Havlíček Borovský napsal: Za pravdu je různá sazba – jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz. – A to je definice dezinformací, je to pravda, kterou někdo řekne dříve, než se to smí. Ale jaká pravda je, to se říkat nesmí,“ vysvětlil Jaroslav Bašta.

Kdo řekne, co si myslí, dostane nálepku

Redakce se proto zeptala, zda podle Bašty „zlomí pravda české vládě vaz“? Ačkoliv verše prý mluví o tom, že vláda zlomí vaz tomu, kdo ji řekne dříve než včas, nakonec se pravda vždy obrátila proti tomu, kdo ji zatajoval. „Dříve či později zlomila vaz jemu. Takže naše vláda to bude mít před touto zimou asi hodně napjaté, protože se ukáže, jestli nám celou dobu říkali pravdu, nebo ne.“

Navíc se domnívá, že dochází k nahrazování jakékoli veřejné diskuze nálepkováním. Ukázkou jsou titulky médií o některých úspěšných kandidátech. Nezávislé čerstvé senátorky a zkušené advokátky Jana Zwyrtek Hamplová a Daniela Kovářová se dočkaly titulků, že do Senátu míří ženy napojené na dezinformace, dezinformátorky v době covidu a podobně.

„V tomto případě nahrazuje nálepkování jakoukoliv veřejnou diskuzi. Ono jí zabraňuje, protože nálepkování je určeno především k zastrašování lidí, aby neříkali, co si myslí. Pokud řeknou, co si myslí, dostanou nálepku. A pak je zde princip pružiny, kterou někdo tak dlouho stlačuje, až se vymrští zpátky. Vše se otočí a nálepky začnou léta na nálepkovače. Myslím, že bychom se někdy měli podívat třeba na fotky, jak to vypadlo v roce 1945 v Praze, když šly revoluční gardy do redakcí kolaborantských novin,“ varoval Bašta s tím, že nálepkování obou senátorek uvedeným způsobem bylo mimo jakoukoliv úroveň.

Pravda jako první oběť války
Bývalý velvyslanec vyjadřuje nejen pro ParlamentníListy.cz dlouhodobě obavy o svobodu slova. Tvrdí, že v poslední době se ohrožení ještě vyostřilo. „Jako vždy, když je krize – ekonomická, politická a když je válka – je první obětí svoboda slova a pravda. Samozřejmě, že ve válce nejsme, ale pan premiér dělá vše proto, aby – kdyby se náhodou Vladimir Putin rozhodl, že bude potřebovat ještě někoho označit za toho, s kým je třeba válčit – se Česká republika stala jedním z prvních míst. Když jsem se díval na vyjádření premiéra z hlediska mezinárodního práva, tak bylo na hraně, zda Rusku vyhlásil válku, nebo ne,“ sdělil.

„Na to, jak malou máme armádu, se jedná o dost odvážná slova. Mám vždy silnou nedůvěru v politiky, kteří hovoří o tom, že Kartágo musí být zničeno – někdy to může dopadnout opačně. Je lepší být ve vyjadřování zdrženlivý a v politice domácí i mezinárodní platí to biblické, na co všichni zapomínají: slovo tělem učiněno jest. A pak se z toho dá těžko vymluvit,“ uvedl.

Nakonec zdůraznil, že bez svobody slova nemůže být demokracie. „A jestliže je prvním úkolem demokracie především hlídat svobodu slova, myšlení a názorů a někdo se tomu zpronevěří, posouvá se někam do autoritářské společnosti. Většinou to pak končí nějakým konfliktem vnějším nebo vnitřním, a to je nesmírně nebezpečný postup. V okamžiku, kdy začne jak Evropská unie, tak naše vláda omezovat svobodu vyjadřování a svobodu myšlení, máme nakročeno někam, kde jsme byli před těmi 33 lety,“ dodal Jaroslav Bašta.