Stane se Česká republika politickým rájem oligarchů?

Stane se Česká republika politickým rájem oligarchů?

Asi před čtrnácti dny jsem si přečetl rozhovor Seznam Zpráv s IT podnikatelem Janem Bartou, který byl jedním z významných sponzorů předvolební prezidentské kampaně Petra Pavla, a to již od roku 2019 (tedy rok po vítězství Miloše Zemana).

Nešlo jen o zpověď úspěšného „kingmakera“, ale především o jednu z prvních otevřených sond do oligarchického zákulisí české politiky.

Jde o záležitost, o níž se dlouhodobě zajímám už od svého působení na Ukrajině před 15 lety. Již tehdy jsem předpokládal, že východoevropský typ politiky spojený s oligarchy, v němž politické strany a hnutí jsou podnikatelskými projekty, časem dorazí i k nám do České republiky. Podobně jako na Východě bude mimořádně úspěšný. Tradiční politické strany buď převálcuje, nebo změní ke svému obrazu. Důvodů bylo více, kromě peněz hraje roli hlavně dokonalé zvládnutí moderních technologií a využití všech komparativních výhod, které mají k dispozici (třeba spojenců na Ústavním soudu, či ve veřejnoprávních médiích).

Ale zpět k rozhovoru pana Barty, v němž nám nejen prozradil zajímavé detaily z průběhu předvolební prezidentské kampaně, ale nezištně nás seznámil i se svými plány do budoucna. Chce vzkřísit sociální demokracii jako nepopulistickou, neextrémistickou proevropskou levicovou stranu. Myslím si, že křišťálově průhlednější příklad oligarchizace (či spíše ukrajinizace) české politiky asi nenajdeme. Stejně před lety na Ukrajině postupoval Ihor Kolomojskyj, když si vybral budoucího ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a založil jeho stranu Sluha lidu.

Na druhou stranu si myslím, že máme docela štěstí, že čeští kingmakeři si na svou roli ještě nezvykli a rádi se chlubí. Měli bychom se z toho poučit. Za klíčová sdělení považuji dva momenty – jeho reakci na iniciativu Jiřího Paroubka Nespokojení, kterou komentuje slovy: „Je fajn, že toto Paroubek dělá. Potřebujeme více takových hnutí, která získají jedno, dvě, tři procenta a rozdrobí se“. Když lidé Bartova druhu něco potřebují, obvykle si to lacino koupí. Když jsou úspěšní, více než milion opozičních hlasů ve volbách propadne, jak již víme.

Přestože v rozhovoru Jan Barta tvrdí, že jeho námluvy se sociální demokracií a Zelenými jsou zatím jen platonické, realita nasvědčuje něčemu jinému. Ke stejnému datu probíhal výzkum veřejného mínění, v němž sociální demokracie náhle překročila pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do Sněmovny.

Ve všech volbách u nás hrají nejdůležitější roli výzkumy veřejného mínění a veřejnoprávní média. Mediální masáž proto bude pokračovat v přímé koleraci se sumou, kterou Jan Barta a jeho kolegové jsou ochotni agenturám pro výzkum veřejného mínění zaplatit. Prezidentskou volbu jim tento postup vyhrál. Strategii měnit nebudou.

Současná parlamentní i mimoparlamentní opozice by měla panu Janu Bartovi za včasné varování poděkovat.

WordPress Appliance - Powered by TurnKey Linux