Můj životopis

Podobnost čistě náhodná?

Jmenuji se Jaroslav Bašta, aktuálně jsem poslancem v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Již potřetí. Tentokrát za hnutí Svoboda a přímá demokracie. Můj životopis v předrevolučních časech se nápadně podobá životopisu jednoho českého dramatika, který se následně stal prezidentem.

Studium a disent

Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v Žatci (1963-1966) jsem během čekání, až se otevře studium archeologie, jeden rok pracoval jako vychovatel učňů v podniku Elektroporcelán Louny. Poté jsem v roce 1967 zahájil studium oboru Historická archeologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Nicméně kvůli své politické činnosti během pražského jara, jako student, jsem byl v roce 1970 zatčen, následně vyhozen ze studia a v roce 1971 v politickém procesu odsouzen na dva a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky (podle tehdejšího § 98 TZ).

Vězení a archeologie

Od roku 1972 až do 1980 jsem aktivně působil v disentu, patřil jsem k první várce signatářů Charty 77, podílel jsem se na několika jejích dokumentech.

Po odsezení trestu (16 měsíců ve vyšetřovací vazbě a 14 v Plzni na Borech), kde jsem se mimochodem potkal s dalšími politickými vězni jako generálem Václavem Prchlíkem, novinářem Jiřím Ledererem, Ivanem Dejmalem, Petrem Uhlem jsem v roce 1972 přes léto pracoval na archeologickém výzkumu v Sezimově Ústí. Pak jsem nastoupil do podniku Stavby silnic a železnic – Závod 2 Mosty, kde jsem pracoval až do sametové revoluce jako napínač-injektážník a později jako technický pracovník. Stavěl jsem přes 100 mostů. Ve volném čase jsem se ale spolu se svojí ženou Darou, která je archeoložka, věnoval četným archeologickým výzkumům. Později jsem z těchto zkušeností čerpal při psaní svých knih a odborných statí. Část z více než 100 archeologických článků jsem ale nemohl publikovat pod svým jménem, ale pod jménem mojí ženy. Poznáte je tak, že v závěru je uvedeno „poděkování za všestrannou spolupráci Jaroslavu Baštovi“.

Od roku 1988 už jsem pod svým jménem publikovat mohl, a dokonce i v zahraničí, např. v proslulém německém archeologickém časopise Germania.

Revoluce a politika

Když začínala sametová revoluce, zrovna jsem se chtěl vrátit k archeologii a začátkem roku 1990 dokonce vyhrál konkurz na Ředitele muzea v okresu Plzeň-sever. Ale revoluce mne vtáhla do politiky, kde jsem pak zůstal až do roku 2000, abych v letech 2000 až 2010 působil jako velvyslanec v Rusku a pak velvyslanec na Ukrajině. V letech 2010-2021 jsem působil jako spisovatel a autor mnoha komentářů k aktuálnímu dění (od roku 2014 ve frekvenci jednou týdně). Na podzim roku 2021 jsem se vrátil do politiky jako poslanec za hnutí Svoboda a přímá demokracie. Poslancem jsem dosud.

Z mé politické kariéry jsou nejzajímavějšími momenty: mé působení jako poslance v letech 1996 až 2000 a také nyní. Také jsem byl náměstkem ředitele Úřadu na ochranu ústavy a demokracie (později Federální bezpečnostní informační služba, ze které později vznikla dnešní BIS). Federální shromáždění mne také v listopadu 1991 zvolilo předsedou tzv. Lustrační komise. A v neposlední řadě jsem působil jako ministr za vlády Miloše Zemana a jako náměstek ministra zahraničních věcí v letech 2005-2007 pod třemi ministry.

mých knih jsou asi nejzajímavější: Poslední král Bójů, Zapomenuté vítězství a Prokletí Rabštejnské skály. 

WordPress Appliance - Powered by TurnKey Linux